zhasni_9_1.jpg

1/3 „Byl jsem ztracený člověk“

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague a webem www.zivotnapornu.cz

„Starší brácha jednoho dne přinesl domů pornočasopis. Jelikož jsme měli velmi otevřené rodiče, kteří s námi o sexualitě mluvili, tak jsme si tehdy sedli a oni vysvětlovali, o co jde. Ale nakonec řekli: ‚Tohle mít nemůžete, na to jste ještě moc mladí.' Nevím, kolik mi mohlo být, ještě jsem ani nebyl v pubertě, ale pamatuji se, že přestože jsem ještě ani netušil, co to je sex, tak jsem z toho byl vykulený a říkal si, že to je zajímavá věc. Pak střih, o pár let později, mohlo mi být čtrnáct, měl jsem vlastní pokoj a dostal počítač s přístupem k internetu. Měl jsem k tomu nonstop přístup, a tak se to najednou začalo hrnout. Ve čtrnácti je kluk v tomhle nejvíc ohrožený, protože mu v mozku vybouchnou hormony a neuronové cesty. Začal jsem nad pornem masturbovat. Nejdřív jednou, dvakrát týdně. V té době jsem měl poprvé dlouhé vlasy a holky si mě začaly všímat. Měl jsem tehdy i svůj první sex, ale trval jen pár vteřin. Zalekl jsem se. To byla první frustrace. Na střední škole jsem začal být frustrovaný z učení a naučil jsem se v pornu si to vynahrazovat."

zhasni_9_1.jpg



„Občas jsem v dospívání s někým chodil, ale nikdy to v nic pořádně nevyústilo. Když se na to podívám zpětně, tak to bylo i tlakem, který jsem cítil od kamarádů a z médií. Styděl jsem se svléknout před holkama, protože jsem na břiše neměl pekáč buchet, nebyl jsem nařáchlý a nebyl si jistý velikostí svého penisu. Kamarádi už ve čtrnácti povídali o svých sexuálních zážitcích, mnozí z nich určitě zveličovali nebo i lhali. Já jsem ještě moc nevěděl, o co jde, a tak jsem si říkal: ‚Ty vole, to je špatný!' Pamatuji se, že jednou jsme byli s kamarády na chatě, byl tam i jeden, který už měl různé sexuální zkušenosti, a mě tam sbalila holka, se kterou on v minulosti něco měl. Žárlil na mě, protože on byl alfa samec naší skupiny. A tak když jsem byl s tou holkou v pokoji a lízal jí vagínu, tak jsem najednou uslyšel, jak na zahradě ten kamarád říká: ‚On má malý péro!' Skrz podobné věci se mi neustále potvrzovala určitá moje nedostatečnost. Kdykoliv jsem se ocitl s holkou v posteli, tak jsem měl tyhle myšlenky v hlavě a nikdy se mi ani nepostavil. Okolo osmnácti jsem potkával krásné holky, ale už jsem vůbec nebyl schopný něco s nimi mít. Na internetu jsem ale měl přísun přesně takových holek, jaké se mi líbily. Takže jsem časem ani necítil potřebu porozhlížet se po nějaké opravdové. Ale stále jsem byl s v kontaktu s kamarádama, stále jsem hrál basket. Můj čas u počítače byl omezený. Nicméně jak čas běžel, tak jsem začal hodně hrát počítačové hry, skončil se sportem, a v podstatě postupně opouštěl i kamarády. Oni chodili na pivo a bavili se o fotbale, já šel ze školy rovnou domů a hned si sedl k počítači. A jakmile jsem byl na počítači, tak jsem se čím dál častěji začal dostávat i k pornu."

„Nejhorší období přišlo na vysoké škole, kdy je člověk během zkouškového měsíc, dva v podstatě zavřený doma. Bylo to spojené s celým mým tehdejším životním stylem. Už jsem vůbec nechodil ven, ani s kámoši na pivo. Pořád jsem se jen učil a hrál na kompu. Jenže to mě už taky přestalo bavit. Z učení jsem cítil velkou frustraci a léčil ji pornem. Byl to únik do jiné reality a zároveň tam byl skrze orgasmus faktor dopaminu do mozku – zas jsem se na chvíli cítil uvolněně. Ale po orgasmu chce člověk další orgasmus. Tam tehdy nastal největší rozpuk mé závislosti. A taky první moment, kdy jsem si pomalu začal uvědomovat, že se něco děje."

Humans of Prague