zhasni_duchovni_cesta_1.jpg

1/3 „Pro tantrický sex je důležitá jeho ‚bezcílnost‘“

Rozhovor poskytl Manguri, zakladatel pražského Tantra institutu. Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague, který zaznamenává životní zkušenosti lidí z pražských ulic

„V dospívání jsem hodně bojoval s matkou, katoličkou. Navzájem jsme si vytýkali, jak ten druhý žije. Já jsem byl už okolo svmých dvaceti let poměrně liberálně založený a rebeloval jsem proti ní. Měl jsem pocit, že to, jak to má společnost nastavené v oblasti partnerství, lásky a sexuality, je špatně. Přesto jsem tehdy vstoupil do hodně tradičního svazku – oženil jsem se. Ale pro svatbu jsem měl spíše pragmatický důvod. Moje tehdejší partnerka byla Němka, byl začátek 90. let a bylo těžké, abych buď já žil v Německu – člověk tam tehdy mohl pobývat jen 90 dní –, anebo ona tady v Čechách. Svatbu jsem tedy bral jako způsob, jak můžeme být spolu. Nejprve jsme měli takovou komorní, roztomilou, skoro hippie svatbu, ale jelikož z toho byly obě rodiny smutné, tak jsme později uspořádali ještě jednu, pro rodinu. Částečně jsem tehdy té starší generaci důvěřoval, řekl si: ‚Tak já to zkusím, třeba zjistím, že manželství, monogamie pro mě je. Možná jsou ty mé pocity jen nějaký pozůstatek pubertálního vzdoru, odporu vůči autoritám.' Ale především během té druhé svatby jsem si uvědomoval, že člověk vlastně říká: ‚Už nebudu milovat nikoho dalšího, ať už fyzicky, anebo duševně.' Člověk přitom neví, koho v životě potká. To mi připadalo absurdní. Já jsem vždy vnímal, že to, že existuje nějaká smlouva, není tak podstatné. Podstatné je to, co člověk s tím druhým prožívá. Respektive bez něj, pokud zjistí, že se jejich vztah nějakým způsobem naplnil. Ale takováhle smlouva nezdravě limituje další život. Myslel jsem si, že to ta moje partnerka brala podobně jako já, ale postupně vyšlo najevo, že ona tam měla daleko více rozměr té tradiční svatby, tradičního manželství. Po několika letech jsme se rozvedli."

zhasni_duchovni_cesta_1.jpg



„Soužití dvou lidí nemá být podle mě limitované časem, ale jeho obsahem. Přijde mi absurdní říkat ‚napořád', stejně jako ‚na jednu noc'. Jakmile se začneme více zabývat kvantitou než kvalitou společně stráveného času, tak je to nešťastné. Takhle jsem si to v sobě teoreticky ujasnil a později zjistil, že to velmi souzní s tím, co říká tantra. Hodně jsem si o ní četl. Na konci 90. let jsem hledal nějaký její kurz a nejbližší našel v Německu. Bylo nás tam asi čtyřicet lidí a jeden večer jsme dělali rituál, při kterém jsme se navzájem masírovali. Shiva – Shakti, muž se ženou. Pamatuji se, že před tím rituálem jsem byl poměrně nervózní, kdo na mě vyjde. Chtěl jsem, aby to byla nějaká mně příjemná, přitažlivá žena. Nakonec to tak i dopadlo, ale když ten rituál skončil, tak jsem pochopil to, co nám předtím říkali ti, kdo ten kurz vedli: Že každá žena je jedna z tváří Shakti, oné bohyně. Intenzivně jsem tam pocítil, že je opravdu zcela jedno, která konkrétní instance Shakti se mnou takový rituál prožije. Že mezi muži a ženami funguje určitá přirozená přitažlivost. Byla to úplně opačná zkušenost, než běžně zažíváme. Často od lidí slýchám, a tenkrát jsem to také tak měl, že když například muže přitahuje nějaká žena, tak má pocit, že on nepřitahuje ji. A naopak – že on přitahuje ženy, ke kterým přitažlivost necítí. Tam jsem se ale rozhlédl po té místnosti a cítil přitažlivost ke všem ženám. A ta přitažlivost byla symetrická. Říkal jsem si: ‚Aha, tak tohle je ten ráj.'"

Humans of Prague