zhasni_patekvecer_2a.jpg

2/2 „Každý vyhledává něco, co je mu příjemné“

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague, který zaznamenává životní zkušenosti lidí z pražských ulic

„Představ si, že jedeš v tramvaji, najednou někoho vidíš a zjistíš, že tahle osoba je pro tebe fyzicky úplně dokonalá. V ten moment tomu člověku automaticky přisoudíš ty nejlepší vlastnosti, jaké může mít, jaké si představuješ k tomu dokonalému zevnějšku. Pak toho člověka oslovíš a může to být vtipné a příjemné. Pak se vidíte podruhé, je to super, potřetí, počtvrté, popáté... A pak třeba zjistíš, že ten člověk chodí vždycky pozdě a často se dívá do mobilu – začneš objevovat různé chyby. Spíte spolu, ale po čase tě to taky třeba už tak nebaví, už tam chybí to počáteční objevování. Pak jde o to, jestli tohle období překleneš, nebo ne. Tehdy už jde spíš o to, jestli si vyhovujete jako lidé – jestli v tom bylo něco skutečného, nebo jestli to bylo jen chvilkové pobláznění. Takhle to myslím standardně funguje. Ale když dojdeš v pátek večer do klubu, ať už se záminkou, nebo bez záminky tam někoho potkat, tak jsi stále jen na tom úplném začátku. Někoho vidíš a ten někdo se ti líbí. Možná taky proto, že se na ten večer vyparádil tak, že víc už to nejde. A když jsi v klubu, kde hraje hlasitá hudba, tak to je asi tak všechno, co můžeš vědět. Dialog může proběhnout v tom rámusu asi takhle: ‚Ahoooj!' – TUC-TUC-TUC-TUC-TUC – ‚Co pijeeeš?!' – TUC-TUC-TUC-TUC... Nevíš nic. Potkáváte se tam jen jako schránky, jako těla, která k sobě zaujmou buď kladný, nebo pasivní postoj. Je to prostor pro vztahy na jednu noc, kdy se druhým necháš okouzlit a můžeš si v hlavě nechat iluzi o jeho dokonalosti."

zhasni_patekvecer_2a.jpg


„Prožil jsem i rána, kdy jsem vystřízlivěl nejen fyzicky, ale i duševně. Ta holka může v noci vypadat fantasticky, ale ráno si uvědomíš, že si nemáte co říct. Ale zas je to o těch očekáváních. Pokud do toho ty dva jdou s tím, že si ,zaprcají', tak si můžou odškrtnout – super, stalo se to. Pokud do toho šli s tím, že si najdou životního partnera, tak to je podle mě úplně absurdní. Když je tvůj zájem převlíkání za sci-fi postavičky, tak bys měl radši jít na setkání Star Wars. Neříkám, že se to stát nemůže, ale pravděpodobnost potkat v klubu někoho s podobnými zájmy je asi taková, jako když bys šel na dětské kolotoče a čekal, že tam potkáš papeže."

Humans of Prague