zhasni_9_2.jpg

2/3 „Byl jsem ztracený člověk“

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague a webem www.zivotnapornu.cz

„Já pocházím z velmi normální, fungující rodiny, kde se máme rádi. Máme samozřejmě své problémy, ale pořád jsem si říkal: ‚Jsem úplně normální člověk, průměrně, možná trochu nadprůměrně inteligentní, mně se nic nemůže stát.' Ale zatímco na cigaretách máte varování, že způsobují závislost, a o alkoholu to každý ví, tak mně nikdo nikdy neřekl, že člověk může být závislý na pornografii. Ale bylo to tak. Bylo mi jednadvacet a masturboval jsem i šestkrát denně. Ráno, dvakrát, třikrát v průběhu učení, a pak ještě večer před spaním. Stalo se to natolik součástí mého života, že jsem třeba zjistil, že bez toho nemůžu usnout. Bylo to nejšílenější období mého života. Dva roky jsem tápal ve tmě. Nevěděl jsem, jestli jsem blázen, jestli mám nějakou psychickou dysfunkci. Jeden z příznaků závislosti na pornografii je porucha erekce. Člověk je závislý na extrémních stimulech a reálná žena už ho nevzrušuje. Měl jsem deprese, měl jsem úzkosti, paniky."

„Mám dnes takové své konspirační teorie – že porno, podobně jako alkohol či televize, je způsob, jak lidi udržovat v otupělém stavu. Dnes vnímám, že jsem od svých čtrnácti do dvaadvaceti promrhal svůj život. Seděl jsem u počítače a masturboval. Pro muže je sexuální energie akcelerátor, něco, co ho nutí dosahovat různých věcí. Když má orgasmus, tak se své sexuální, ale i vnitřní energie zbaví, protože je to energeticky náročná věc. A pak už nemá žádnou vnitřní motivaci něco dělat, čehokoliv dosahovat. Jít sportovat, zdokonalovat sebe sama, zdokonalovat své prostředí. Dnes pornografii vnímám jako únik od reality pro smutné lidi. Závislost na pornu je jako jakákoliv jiná závislost. A má i podobný průběh. Stejně jako se začíná s jedním pivkem, abychom se opili, a po čase jich na to potřebujeme deset, tak u pornografie nám na začátku stačí video s bikinami na YouTube, a pak to přechází od normální erotiky, přes ‚amatéry', tvrdší porno, různé ‚kinky' věci – plácání, bondage –, až k různým vyloženým podivnostem. Vše, co si představíte – shemales, tvrdé sado-maso. Tohle přitom vůbec není moje sexualita. Kdybych to viděl v reálu, tak to se mnou vůbec nic neudělá. Ale stejně jsem si to v té závislosti pouštěl. Mnohokrát jsem zažil, že jsem se u toho udělal, a hned jsem si říkal: ‚Do hajzlu, na co to sakra koukám? Vždyť tohle nejsem já!' Byl jsem sám sebou znechucený. Byl jsem mladý kluk, chtěl jsem mít sex, a najednou jsem koukal na tyhle různé zvěřiny a přemýšlel, co se mnou je. Nevěděl jsem, jestli jsem homosexuál, jestli se mi líbí sado-maso, jestli se mi líbí holky s penisem. Byl jsem ztracený člověk."

„Jednoho dne jsem narazil na stránky o závislosti na pornografii a zjistil, že různé věci, které jsem prožíval, prožívá spoustu jiných kluků. A uviděl jsem, že z toho existuje cesta ven. Přestat sledovat porno je ale neuvěřitelně těžké. Neuvěřitelně. Na začátku je úspěch, když se člověk nekoukne tři dny. Týden je obrovský úspěch. Jelikož to závislý člověk dělal strašně dlouho, tak to má spojené s plno věcmi ze svého života. A když máte špatný životní styl a sedíte celý den doma před počítačem, kde jste si celé ty roky honil pinďoura, tak máte ty spouštěče všude. Je to už jen poloha těla – sedíte u počítače v poloze, ve které jste prožil několik stovek orgasmů. Musel jsem proto překopat celý svůj život."

Humans of Prague