01_shibari_2a.jpg

2/3 „O sexu se u nás nikdy nemluvilo“

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague, který zaznamenává životní zkušenosti lidí z pražských ulic

„Svazování se pro mě stalo něčím hodně intimním. Je to pro mě víc než sex. Myslím si, že by mi ani tolik nevadilo dívat se na svého partnera, jak má sex s jinou, jako kdyby vázal s jinou. Po všech stránkách je to pro mě mnohem intenzivnější prožitek, protože provazy umocňují emoce. Když mám třeba někdy problémy v práci a navenek to nedávám znát – normálně existuji a směju se na lidi –, tak se stane, že se to ve mně při svázání všechno povolí a rozbrečím se. Já jsem dost velký introvert, běžně nedokážu o svých pocitech moc mluvit, ani se třeba jen tak rozbrečet. Ale provazy to ve mně dokážou spustit, dostat ze mě ty emoce ven. Brečím u toho skoro pokaždé."


„Někdy se hned na začátku začnu třást. Už před svázáním. Pak se přidají provazy a je to ještě silnější. Ale pro mě je hlavní ten vztah, provazy vnímám jako prodloužené ruce partnera. Obejmou mě, můžu se v nich cítit bezpečně. A neustále díky nim partnera cítím. Nemusí se mě v tu chvíli ani dotýkat, může být kus ode mě a jen se na mě dívat. Já ale cítím jeho pohled, to, že nade mnou má moc. Je to pocit odevzdání se, pocit, že bych pro něj udělala cokoliv. Což je pro mě krásný pocit. Ale už jsem si stihla uvědomit, že čím krásnější prožitky u toho člověk má, tím je zranitelnější."

Humans of Prague