zhasni_coming_out_02.jpg

2/3 ‚Tys to udělal, viď?‘

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague, který zaznamenává životní zkušenosti lidí z pražských ulic

„Vnímám, že jsem za poslední roky dospěl. Dokážu mít určitou odpovědnost, uvědomuji si, kde jsou moje hodnoty, jaké věci v životě chci. V takové chvíli už člověka nepotkávají románky jako dřív, ale plnohodnotné vztahy, které by jednou mohly vyústit až do rodiny. Ne každý v mém věku cítí potřebu usadit se, ale já už jo. A tak jsem loni v létě vnímal, že už k tomu dozrál čas: že k tomu dozrála máma, že k tomu dozrál náš vztah. Naopak jsem věděl, že nechci, aby u toho byl táta. Pamatuji se, že v mém dospívání míval občas různé narážky na homosexuály. V televizi byl někdo teplej a on: ‚Ježiš, tadyta buzna!' Dnes už to tolik nedělá, ale myslím, že na to zkrátka ještě není připravený."

zhasni_coming_out_02.jpg


„Loni v létě jsme v rodině prožívali těžké období – někdo blízký nám vážně onemocněl a prognózy na uzdravení byly mizivé. Tak nějak nás to všechny semknulo, byli jsme si zvláštně blízko a já vycítil, že teď přišel ten čas říct mámě pravdu. Seděli jsme jedno odpoledne na terase a ze mě to najednou vypadlo. Zeptal jsem se jí, jestli si pamatuje na jednoho mého dřívějšího spolužáka, se kterým jsem bydlel. Nejdřív říkala, že ne, ale pak si vzpomněla. A já řekl: ‚No, tak já jsem s ním chodil. Měli jsme spolu vztah.' ‚To chceš říct, že jsi na kluky?' ‚Jo.' Říkala, že to netušila, ale že zná plno takových párů, že je rozumná, že to jen potřebuje zpracovat. Mě ten okamžik úplně položil. Vůbec jsem necítil, že by ze mě něco spadlo. Volal jsem to třem svým nejbližším lidem a bylo zajímavé, že aniž bych jim dopředu říkal, že to chci udělat, tak se hned zeptali: ‚Tys to udělal, viď?' Čtyři dny na to ten člen rodiny zemřel a my se o tom s mámou od té doby nebavili. Ani slovo. Ale kdykoliv teď přijedu domů, tak se cítím být svobodnější. Roky jsem tam jezdil a měl pocit, že jsem někdo jiný, že to tam nejsem já. Že něco musím skrývat. A to mi přestalo dělat dobře. Táta to stále neví, ale vědomí toho, že to ví máma, pro mě hrozně věcí změnilo. Najednou mám pocit, že jsme dospělí lidé, kteří spolu dokážou mluvit, že už tam nejsem za dítě, které něco provedlo a musí se tvářit, že se nic neděje."

Humans of Prague