01_shibari_4a.jpg

3/3 „O sexu se u nás nikdy nemluvilo“

Tento příspěvek vznikl ve spolupráci s Humans of Prague, který zaznamenává životní zkušenosti lidí z pražských ulic

„Dnes je společnost více otevřená než v době, kdy jsem vyrůstala. Já jsem navíc z dost puritánské rodiny, oba rodiče byli učitelé. O sexu se u nás nikdy nemluvilo. Pamatuji, že jsem v dospívání měla pocit, že se mi líbí, když jsou v pohádkách svázané princezny, že se mi líbí provazy, určitý druh násilí, ale říkala jsem si ‚přeci nejsem úchyl!' a spíše to v sobě potlačila. Moc informací nebylo. Člověk si tedy vytvořil nějaký vztah, založil rodinu a pak najednou zjistil, že ho v sexu přitahuje něco jiného. To byla zkušenost moje i mého partnera. A hodně dalších lidí z naší generace. Dnes má plno těch lidí své životní partnery a kromě toho i partnery v rámci toho, v čem se později našli. Já teď žádný jiný vztah nemám, ale můj partner má svůj normální život, svou rodinu. Jeho partnerka je ‚vanilka' – tak říkáme normálním lidem, kteří nejsou BDSM pozitivní. Ví o tom, že on váže, ale sama to nemá ráda. Bere to jako tělocvik a myslí si, že on to má stejně. Že ho to baví z té technické stránky. Ten náš vztah je proto takový komplikovaný. Ono je vůbec těžké najít si partnera v BDSM vztahu. Myslím si, že ještě mnohokrát těžší než v běžném životě. Protože například partneři, kteří jsou dominantní v intimním životě, bývají dominantní i během dne. Což třeba mně by vadilo. Protože já se sice můžu nechávat svazovat, ale jinak nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat."


„Myslím, že kdybych se čirou náhodou nedostala k tomu BDSM webu, tak tohle všechno ve mně mohlo zůstat potlačené i dál. Takhle se stalo to, že jsem pro sebe objevila něco nového, něco hezkého, něco, co mi změnilo život. Když jsem měla vanilkový sex, tak si třeba nepamatuji, že bych někdy zažila orgasmus. Když jsem začala se svazováním, tak jsem si řekla: ‚Aha, tak tohle je to, co jsem vždy hledala, co mi vždy chybělo.' Na druhou stranu mi to život zkomplikovalo – kdybych to v sobě neobjevila, tak jsem teď možná byla klidnější a šťastnější. Ale i když jsme na sebe někdy s partnerem naštvaní, i když si někdy nadáváme, píšeme si hnusný smsky, rozcházíme se, řveme na sebe, tak když se sejdeme a začneme vázat, tak se projeví naše skutečné city. A je to vždy hezký. Protože se skrz ty provazy projeví hloubka toho vztahu. A nejen slova, co jsou na povrchu."

Humans of Prague