bez_nazvu-2.png

Asexualita

Text Petry Hůlové

Asexuál je mimo jiné imunní vůči většině reklamy. Všechny ty auťáky, co mají lákat blondýny a dravčí maskou dráždit dalšího testosteronového samce, instantní večeře z pytlíku sloužící jako vábivá předehra vzorné manželky, o make-upu, chlapském nářadí a dovolené v Thajsku ani nemluvě. Vizuality ve vzorcích, jež automaticky předpokládají chtíč, jež vulgárně transformují v ochotu vaší peněženky roztáhnout nohy a nechat se ošukat. Krámy jsou v éře postmaterialismu jen kamínky v mozaice statusu, který slouží v posledku ke zvýšení přitažlivosti. Asexuál na zvyšování šukacího ratingu kašle. Prostorem promořeným reklamou se pohybuje se znuděnou nonšalancí. Hledí si svého, nic jej nedráždí. Asexuála není zdaleka tak snadné znevolnit nějakým PR. Chybí mu tlačítko chtíče. Ignorace asexuála mě fascinuje. Vzrušuje lhostejnou nedobytností. Onomu „zakázané ovoce chutná nejlíp" by ale nejspíš taky neporozuměl. Asexuál se nachází na půl cesty tam, po čem nemálo z nás bytostně touží. Po vyvanutí, nirváně, duchovní bytosti, jíž by někteří chtěli přišít cejch diagnózy. Že se nestydí! Přitom milovat, to oni mohou. Jen šukat nechtějí.