vystrizek_grupac.png

Skupinový sex

Tento text napsala Zuzana Fuksová

Předně tedy, jestli „něco takového" může být sexy. Představuji si skupinu lidí, s kterými někdy jezdím z Brna do Prahy rychlíkem z Maďarska. Pivo v jídelním voze, vajíčka s parmazánem tamtéž. Otrávení muži, unavené ženy a naopak. Spící lidé, kterým ukapává z nosu a z úst na svetr. Ve vlaku by se zhaslo a nastaly by orgie. Asi těžko, není-li nálada. Ve vlaku, kde agresi vzbudí i pes v ženském kupé, asi těžko. Nastala by kalamita. Unudění pasažéři by už dočetli všechny stránky drážního časopisu, dojedli veškerou šunku na baru, vybil by se jim mobil. Chtěla bych vědět, kdy by se začalo souložit, natož pak takto skupinově.

Generace těch, kteří celý rok trpí v odlidštěných pracích, aby mohli jet na dva týdny do Vietnamu, v mých představách holduje skupinovému sexu. Jako by nestačila hodinová pauza, kdy se musí s ostatními bez výjimky na meníčko. Tyto upracované lidské plody chtějí na konci týdne zažít svůj malý Vietnam, malý Saigon. Něco, na co se dá zbytek týdne za zlevněným Acerem vzpomínat.

Pátek je malá dovolená, nadopovat se. Alkohol je významný společenský facilitátor, jak říká moje známá inženýrka. Jít do klubu, kde se to děje. Grupáč je v jistém slova smyslu velmi rovnostářský, skoro jako Skaut. Sejde se tu Američan, Rus a Angličan – jako ve vtipu. Sekretářky, uměnovědkyně, masér, filantrop, djka, výrobce handmade bot. Všichni nahatí a spojení hekáním jako u doktora. Tělní tekutiny, cizí lidé – jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole. Extrémní intimita s paní z pošty. Ocucávání pána, který by mi v letadle nepodal kyslíkový přístroj. Tak nějak si to představuji. Mnoho lidí jako v MHD, na MTV, v masovém hrobě.

Za jakých okolností by to mohl být zážitek plný žáru a transcendence? Kdyby, chyby. Kdyby tam zabloudil Barack Obama ruku v ruce s Karlem Rodenem. Ale můj předsudečný imperativ mi říká, že je to stejné jako s hledáním dobrodružství na místě s nepředvídatelností zcela nekompatibilním: na festivalu. Bláto, uválené bundy a spaní u bzučícího generátoru.

Jak píše Milan Kundera, který je podezříván z midcultové tvorby: nejméně erotická je nudapláž. Nejsmyslnější je scéna z filmu Piano, kde se Harvey Keitel šťourá prstem nikoli v otvoru análním, ale v dírce na punčoše hluchoněmé hlavní hrdinky. Můj odsudek by jistě podpepsal kdejaký člen KDU-ČSL. Odříkaného gruppensexu největší krajíc – proto čím méně se mu budeme bránit, tím menší moc bude mít. Tolik činností proti nudě zdobí tento svět: válení sudů, pečení kváskového chleba, seriál The Sopranos. Lidé jsou podobni tajemné setbě jen do té chvíle, kdy se nám válí pindíkem po obličeji. Díky za to, že nevědomost skýtá smyslnost. Protože opakem je 50 odstínů nudy.